Ve Francii se otevřela Druhá československá zahrada míru

Pozoruhodný český rozměr získaly sté oslavy Dne válečných veteránů ve Francii. Při příležitosti 104. výročí konce první světové války se nedaleko obce Vouziers v Ardenách otevřela Druhá československá zahrada míru, která nese název Bílá mlha. Ta tvoří součást rozsáhlého projektu, jehož cílem je ve veřejném prostoru propojit hranici válečné fronty na území Francie od hranic Belgie až po hranici se Švýcarskem. Vznik symbolické připomínky českým a slovenským vojákům, kteří bojovali po boku ozbrojených sil států tzv. Trojdohody, podpořila Nadace Karel Komárek Family Foundation (KKFF).

Významné české stopy z první světové války vedou ke hřbitovu v obci Chestres u městečka Vouzier. Zde se na památku padlých československých legionářů otevřela 11. listopadu Druhá československá zahrada míru. Stalo se tak v místech, na nichž se během první světové války uskutečnila známá bitva u Terronu. Pěší 21. a 22. brigáda československých legionářů přemístěných z Ruska, dobrovolníků a bývalých válečných zajatců se tu střetla s německými jednotkami. Na konci října 1918 zde zemřelo 282 Čechoslováků. Oslavy státního svátku se konaly ve Francii poprvé o čtyři roky později.

Nadace Karel Komárek Family Foundation, která vznik nového pietního místa podpořila částkou 40 tisíc eur, dlouhodobě a na různých místech pomáhá obnovovat veřejný prostor. Vznik druhé zahrady míru souzní s jejím posláním pečovat o odkaz našich předků, kteří bojovali za svobodu našeho národa a demokratické hodnoty. V uvedené souvislosti je zajímavé, že bitva probíhala přesně ve dnech, kdy byla vyhlášena samostatnost Československého státu.

„V době, kdy jsme svobodu a demokracii považovali za v zásadě zcela samozřejmé hodnoty, vypukla válka na Ukrajině, která ukázala na nutnost o ně pečovat s ještě s větším zápalem, než jsme si do té doby dokázali vůbec představit. Otevření Druhé československé zahrady míru proto při vzpomínce na statečné činy našich vojáků poskytuje příležitost zamyslet se nad tím, co můžeme ještě učinit, abychom se nemuseli začít bát vyjadřovat názory a svobodně rozvíjet vlastní potenciál," podotkl zakladatel Nadace KKFF Karel Komárek.

Podobu zahrady míru určuje především stezka, vedoucí vysokým a úzkým příkopem, který je zasazený do háje s 282 břízami. Množství kmenů a větví evokuje v návštěvnících přírodního památníku pocit, že procházejí mlhou, která ztěžovala podmínky na bojišti, a že nevidí, protože je oslepil bojový plyn. Břízy postupně mizí a uvolňují prostor lipám, národnímu symbolu Čechů a Slováků. 

„Státní svátek Den válečných veteránů je ve Francii vždy velkou událostí. Květy vlčích máků, o nichž se hovoří ve slavné básni kanadského lékaře Johna McCraee Na flanderských polích, si připínají lidé po celé zemi. Po Česku a Slovensku je ve Francii nejvíce válečných hrobů českých a slovenských veteránů. O hroby se starají naši krajané sdruženi v asociacích a spolcích, v plné symbióze s francouzskými městy a regiony. Zahrady míru, které postupně vznikají, ukazují vztah našich občanů ke vzpomínce na ty, kteří vybojovali naši samostatnost. Je důležité nenechávat pohnutou minulost mizet z paměti. Jsem rád, že hodnotný architektonický projekt na mnoha místech pokračuje," uvedl velvyslanec ČR ve Francii Michel Fleischmann.

Otevření zahrady se kromě zástupců nadace účastnili za českou ambasádu v Paříži Michal Suchánek, slovenský velvyslanec ve Francii Igor Slobodník, političtí zástupci ardenského departmentu a obce Vouziers a představitelé francouzského ministerstva ozbrojených sil. Protože partnerským městem Vouziers jsou Ratíškovice na Hodonínsku, zařadil se k hostům také jejich starosta Martin Šupálek.

Místo po architektonické stránce ztvárnilo bratislavské studio SLLA a ateliér Divo z Brna. Záměrem nebylo vytvořit jasně identifikovatelný památník, ale příjemné místo, odkud si každý návštěvník odnese trochu odlišné pocity. "Je pro nás důležité, aby místo ‚umělo stárnout‘ a aby s věkem získávalo na kráse a dlouho vydrželo. Spolupráce na projektu nám pomohla pochopit tíživou historii první poloviny 20. století a stopy, které Češi a Slováci zanechali v obrovských válečných konfliktech," uzavřel Ján Augustín z ateliéru Divo.